21. 12. 2006 Miloslav kardinál Vlk
Znovu se vynořilo bolestivé téma spolupráce některých duchovních s bývalou komunistickou Státní bezpečností. Bylo probíráno v řadě článků a komentářů především v LN. Jde o debatu, kterou v jiné a o něco dramatičtější podobě zná i církev v Polsku nebo na Slovensku. Na celospolečenské rovině se mluví o zřízení Ústavu paměti národa, což může na toto téma ještě více upoutat pozornost.
Považuji proto za nutné na tyto skutečnosti reagovat.
S tématem spolupráce s StB se dodnes dobře nevyrovnala celá naše společnost. Týká se to samozřejmě také církve, která je její přirozenou součástí, přestože jsme se touto palčivou otázkou začali zabývat ihned v roce 1990. Ve dnech 24. až 26. září 1990 se na Velehradě konalo kající setkání biskupů a kněží. Vyzvali jsme k pokání za tyto hříchy církve, modlili se, vyslovili lítost a omluvili se za všechny, kdo spolupracovali. Nevím, zda některá jiná skupina ve společnosti takový krok a tak záhy udělala.
Osobně jsem se v roce 1991 přes důvěrnou osobu, která z mého pověření spolupracovala s ÚDV, seznámil se seznamy kněží - spolupracovníků, které tehdy byly k disposici. Proto jsem se také v postní době následujícího roku jako tehdejší předseda Československé biskupské konference hned obrátil pastýřským listem ke všem místním církvím, k českým diecézím, s výzvou zahájit proces očisty.
Sám jsem ve vlastní pražské arcidiecézi tuto výzvu začal bezprostředně uskutečňovat. Vyzval jsem všechny kněze, aby ti, kteří zůstali v sítích StB, přišli a abychom o celé záležitosti pohovořili a věci řešili způsobem v církvi obvyklým. Jednal jsem téměř se všemi, kterých se to podle mých informací týkalo. Z arcidiecéze jich bylo zhruba 45. Drtivá většina z nich se k této části své minulosti postavila čestně. Mnozí napsali omluvné a kající dopisy. Znovu jsem si při těchto rozhovorech silně uvědomil, jakému tlaku museli mnozí kněží odolávat a jakými násilnými a podvodnými metodami s nimi StB zacházela. O celé situaci jsem pak v květnu 1992 napsal obsáhlý článek do MF Dnes (Církev a lustrace). Za ty, kteří spolupracovali a neměli odvahu vystoupit, jsem se sám veřejně omluvil. (Dokumenty výše citované je možné číst na webových stránkách Arcibiskupství pražského www.apha.cz.) Velice mě mrzí, že ti, kteří dnes o těchto záležitostech píší, tyto věci neznají a o těchto krocích církve se nikterak nezmiňují. Zdá se mi to nespravedlivé. Zásadní poznámku pak mám k celému systému takovéto "očisty": těm, kteří všechno to zlo působili, se nevěnuje žádná zásadní pozornost. Sedí na různých teplých místech a v závětří se smějí, jak jsou ti, které mnohdy vydírali, vláčeni a jak se s nimi "demokratický" systém "vypořádává". Jako by byla zapomenuta atmosféra útlaku a nesvobody, v níž se to vše dělo. Nepočítá se s tím, jakému osobnímu, ideologickému, psychickému i fyzickému nátlaku byli mnozí ze získaných pro spolupráci vystaveni. Vychází se mnohdy pouze z holých záznamů bez důkladnějšího zjištění věci. Z toho se pak dělají obecné, generalizující, nepřesné a často zveličující a poškozující závěry. Těmito slovy však nechci zametat pod koberec případy flagrantní spolupráce.
Můžeme mnohé tyto články chápat jako nespravedlivé, když víme, že v té době vedle selhání některých stojí četná svědectví o pevné víře a službě mnoha statečných a věrných bratří a sester ve vězení i v běžném životě. Biskupská konference připravuje podrobnější zprávu o této slavné stránce církve. Jako kdykoli v minulosti, kdy byla církev vystavena pronásledování -naposledy v době komunistické totality - to však přispělo k jejímu vnitřnímu tříbení, obnově a budoucímu růstu. Když objevíme pro sebe a nabídneme i společnosti tuto autentickou tvář církve, dokážeme pak pravdivě nahlédnout i selhání ve svých řadách a spravedlivě je posoudit. V tom se můžeme nakonec stát i příkladem a inspirací pro jiné skupiny obyvatel, abychom se ve prospěch celé naší společnosti dokázali poctivě vypořádat se stíny minulosti.
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 18. 12. 2006
Pro Listář vybral ik)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.