Morální kodex křesťanství, nomoi a Apoštolská pravidla
6. 2. 2006 Miroslav G. Richter
Nejstaršími dochovanými písemnými prameny, z nichž lze získat představu
o křesťanském étosu a o základních normách rané křesťanské církve,
patří Pliniův list. Plinius zde popisuje "morální kodex křesťanství",
který spočívá v tom, že "křesťany nelze přimět k zlořečení
Kristu". Přičemž základní důležitost pro křesťany mají tzv.
Posvátné knihy, které se souborně nazývají "Písmo" (Bible).
Pravidla pro kázeň členů křesťanské církve byla pojmenována termínem
"kánony", což jsou usnesení jednotlivých církevních synod. Kánony
se stávaly závaznými, jejich uznáním následující synodou, resp. v
pozdějším období jejich uznáním i ze strany státní moci. Tehdy se stávaly
plnohodnotnými právními normami. Od 4. stol. po Kr. lze rozlišovat mezi
pravidly církevními ("canones ecclesiastici") a pravidly světskými
(tzv. "leges", "nomoi"). První psané sbírky církevních
norem (canones) byly pořízeny na křesťanském Východě; byly sepsány v
jazyce řeckém. Od 5. stol. po Kr. byly tyto právní sbírky na Západě překládány
do latiny.
Do 6. století po Kr. se vyvíjel a požíval vysokého respektu soubor církevněprávních pravidel zvaných "Apoštolská pravidla", která byla připisována samotným žákům Ježíše Krista, apoštolům.
(Podobizna Plinia převzata z www.g-geschichte.de)
