3. 8. 2006 Martin Horálek
K době prázdnin a dovolených neodmyslitelně patří nejrůznější výlety a cestování. I já jsem před pár dny nasedl do letadla a zamířil do Dublinu. Mým cílem však nebylo poznávání památek této krásné země, zasvěcené svatému Patrikovi, ale setkání s kolegy - tiskovými mluvčími evropských biskupských konferencí. Podobná setkání jsou organizována jednou ročně. Jejich cílem je, aby se osobně poznali lidé, kteří v rámci církve pracují s médii, a aby se mohli navzájem inspirovat svými zkušenostmi a postřehy.
Jedním z témat letošního setkání byl i islám a pastorační výzvy, které před katolickou církev staví jeho rozšíření v Evropě. Zajímavý příspěvek na toto téma přednesl zástupce generálního sekretáře Rady evropských biskupských konferencí Mons. Peter Fleetwood. Upozornil, že islám by se podle jeho názoru neměl pro církev stávat tématem číslo jedna. Náboženstvím, které se v Evropě prosazuje daleko silněji, je buddhismus. Hlavní nebezpečí ovšem Peter Fleetwood spatřuje v kampani, jejímž cílem je umlčet náboženství, oslabit a vymýtit židovsko-křesťanské dědictví Evropy a je prosazována tak rozdílnými skupinami jako jsou feministky, zastánci radikálních ekologických iniciativ nebo ateisté. Dalším kulturním fenoménem, kterému by se církev měla věnovat, je osvícenecká idea, že náboženství patří pouze do privátní sféry života člověka, kde nemůže nikoho pohoršit. Politika a přístupy k náboženství, které se označují za neutrální, mají často za svůj skutečný cíl neutralizaci náboženství.
Za jeden z hlavních důvodů proč se média a veřejnost dnes tolik zajímají o islám, pokládá Mons. Fleetwood to, že většina společnosti je vlastně fascinována strachem z tohoto náboženství. Měli by to být ale především křesťané, kteří mají o islámu seriozní a adekvátní znalosti. Stejně jako Bibli, ani Korán a další islámské náboženské texty není jednoduché studovat bez odborného vedení. Snadné není ani orientovat se v jednotlivých směrech islámu. To ale neznamená, že by se křesťané neměli snažit dozvědět o muslimech a jejich náboženském přesvědčení co možná nejvíce a vyhnout se tak lehkovážným soudům. Peter Fleetwood uvedl i tři zcela konkrétní příklady podobných zjednodušujících klišé:
1) V listopadu minulého roku zachvátila francouzská města vlna nepokojů a rabování. Při mnoha příležitostech bylo opakováno, že nepokoje jsou nábožensky motivovány a v pozadí stojí islámští radikálové. Ve skutečnosti právě náboženští představitelé muslimů ve Francii upozorňovali, že problém rabujících mladíků spočívá v tom, že nemají prakticky žádný vztah k jakémukoliv náboženství, islám nevyjímaje. Co víc, byla to právě Unie islámských organizací ve Francii, která vyhlásila proti výtržníkům fatwu.
2) U druhého příkladu čerpal Mons. Fleetwood ze svých osobních zkušeností člena biskupské komise, která každoročně navštěvuje křesťanská společenství ve Svaté zemi. Doslova řekl: "Po překročení kontrolních stanovišť a hranice stačí jen krátký pohled, aby Vám bylo jasné, jak těžký je zde pro všechny život, zvláště pak pro Palestince. Návštěva farních společenství v malých městech a na vesnicích nám umožnila poznat také děsivou realitu zdi a bezpečnostních plotů, které oddělují izraelské teritorium od území ponechaného Palestincům. Efekt a význam jednostranné změny hranic dojde alarmujícím způsobem člověku ve chvíli, kdy si uvědomí, kolik vodotečí bylo takto přiřazeno k území obsazeném Izraelci. Je zde také zcela evidentní, že pokud jde o bezpečnost, izraelští vojáci nedělají žádný rozdíl mezi křesťany a muslimy. Jak z pohledu lidí v Evropě, kteří z televizního zpravodajství čerpají informace o událostech v Izraeli a v Palestině, tak i z pozice muslimů, kteří jsou informováni o životě Palestinců, je snadné zapomenout, že na palestinském území žije také křesťanská komunita a že další křesťané, ač v odlišných podmínkách, žijí na izraelském území. ... Slyšel jsem izraelské diplomaty dokazovat, že skutečným problémem pro křesťany ve Svaté zemi je islám, nikoliv izraelská vláda. ... Nikdo přece nemusí zastávat anti-izraelský postoj jen proto, že nahlas hovoří o osudu křesťanských komunit ve Svaté zemi. Patří bohužel k izraelské politice, že každého, kdo se ptá na některé aspekty izraelské vlády, označí za člověka podporujícího islámský terorismus. Pravda je ale daleko složitější a seznámit s ní veřejnost je velkou výzvou," uvedl Mons. Fleetwood.
3) Ve svém třetím příkladě hovořil o aféře související s oblékáním muslimů, především pak mladých muslimských žen, které nosí buď svůj tradiční oděv nebo alespoň závoj. V době, kdy se ve Francii diskutovalo o tom, zda takový závoj může být důvodem k vyloučení ze školy, se v novinách objevovaly nejrůznější názory. Mezi jinými i takové, že za každým závojem se skrývá fundamentalista nebo potencionální terorista. Jenže i tato otázka překračuje jen horizont islámu, upozornil Peter Fleetwood a poukázal na dnešní situaci, kdy ze stěn školních tříd v některých částech Itálie musely zmizet kříže a řeholní sestry v Bavorsku dostaly pokutu za to, že si odmítly sundat svůj závoj při fotografování na řidičský průkaz. "Zdá se mi, že je správné se ptát, zda mladé muslimky nosí svůj závoj jako upřímné znamení jejich náboženského přesvědčení a kulturní identity, nebo je to symbol nesouhlasu s dekadentní kulturou Západu? Myslím si, že pokud podezíráme mladé muslimské ženy, že jejich závoj je vyjádřením politického názoru nebo odsouzením společnosti, je naše mysl již poněkud zastřená mlhovinou cynismu," uzavřel Mons. Fleetwood.
Na zmíněném setkání v Irsku zaznělo ještě mnoho jiných zajímavých příspěvků a názorů od různých pozoruhodných osobností. Ke svému dnešnímu zamyšlení jsem si ale vybral názory Petera Fleetwooda z několika důvodů. Při jeho prezentaci jsem si uvědomil, jak dnešní média a vlastně i celá společnost mají sklon k povrchním a zjednodušujícím soudům, opakování zažitých šablon a k ostentativnímu nezájmu o podrobnější, hlubší a komplexnější informace. Došlo mi, jak Evropa ukolébaná blahobytem a relativním bezpečím, stále častěji propadá iluzi, že se jí vlastně žádná nebezpečí netýkají a všechny konflikty, bída a lidské utrpení, jsou reálné jen na televizních obrazovkách. A nakonec jsem si také uvědomil, jak je užitečné občas vyjet za hranice vlastní země, naslouchat názorům a zkušenostem jiných a srovnávat je s těmi vlastními. To nám umožní podívat se z nadhledu a širší perspektivy na svou vlastní práci, život i problémy - nebo na to, co za problémy někdy i docela malicherně považujeme. Možná, že získání odstupu a nadhledu je vlastně hlavní důvod a smysl toho, proč lidé ze svých domovů cestují. A tak do druhé poloviny prázdnin a dovolených přeji všem - šťastnou cestu a ještě šťastnější návrat s nadhledem!
(Převzato z vysílání Radia Vaticana ze dne 30. 7.
2006
Pro Listář vybral mh)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
