Kostely? Ty ale nejsou jen naše!
31. 5. 2006 Tomáš Kassal
Litoměřice - Církev se musí starat spíše o lidi. Nemůže zachraňovat
všechny chátrající kostely.
Tak reaguje na dotazy po stavu desítek kostelů v kraji, kterým hrozí zkáza, biskup litoměřické diecéze Pavel Posád. Podle něho je totiž nutný realistický přístup a církev podle něj stejně na opravu kostelů nemá potřebné peníze. Severočeši navíc do kostelů chodí jen minimálně.
* Jaký je stav církevních památek na severu Čech v porovnání se zbytkem republiky?
Možná nejhorší, dost podobné to bude v plzeňské diecézi. Je to způsobeno především tím, že území bylo vysídlené. Noví obyvatelé nenašli vztah k památkám ani ke kraji. Proto stavby, o které se nikdo nestará, chátrají.
* Jsou to dvě spojité nádoby: Na severu Čech je nejméně věřících lidí a nejvíce chátrajících kostelů. Co z toho je pro vás, pro kněží, větší problém?
Nás na prvním místě zajímají věřící. I když to tak někdy vypadá, nejsme posláni, abychom se starali o chátrající kostely. My se musíme starat o každého člověka.
* Často se říká: Kostely chátrají, protože církev se o ně nestará.
To je velmi zjednodušující klišé.
* Můžete ho vyvrátit? Popište systém, jak funguje péče o zdejší kostely.
Tady není moc co popisovat. Věřící tady nejsou od toho, aby se ostatním starali o památky. O ty se musíme starat všichni. Ale mnohdy to funguje, jak jste říkal. Zodpovědnost se dává na toho, kdo ji nemůže nést.
* Jde o to, že církev je vlastník. Je tedy reálné, aby se starala o budovy, které jí patří?
Naprosto nereálné. Dva lidé, kteří chodí do kostela, se o něj nemohou starat. Církev často funguje jako imaginární pojem. My si pod tím musíme představit ne všemocnou vatikánskou organizaci, ale často dva, tři, pět věřících, kteří do toho kostela chodí.
* Jak funguje spolupráce s obcemi?
Je to složitý propletenec vztahů. Obce většinou nemají zájem o spolupráci, když kostel nepatří jim. Různé granty a příspěvky jsou většinou určeny těm, komu kostel patří. To se týká peněz z Evropské unie. Církev na ně při veškeré vůli nedosáhne a obec není vlastník. Takže peníze nedostane nikdo.
* Můžete uvést příklad, kde spolupráce funguje?
Záleží, co si pod pojmem spolupráce představujete. Třeba tady v Litoměřicích má výborné vztahy naše biskupství s městským úřadem.
* Podle vás by se o kostely měli starat všichni, tedy církev, města, obce, spolky...?
V základním smyslu to takhle chápou všichni. Ale jedna věc je chápat a druhá přiložit ruku k dílu. To je velký rozdíl.
* Je nějaká cesta, jak pro diecézi získat najednou velký balík peněz na opravu všech kostelů, které to potřebují?
Ale podívejte se, církev jako taková se tím zase netrápí příliš. My jsme realisté. To není stav, který by vznikl dnes nebo včera, to trvá desítky let. V otázce oprav kostelů je třeba hledat systémové řešení. Aby i stát přehodnotil vztah k památkám. Viděl jsem loni statistiku, podle které má nejmenší problémy s opravami diecéze na jihu Moravy. Chybí jí několik stovek milionů na zabezpečení základního stavu památek. Nám chybí asi 6,5 miliardy.
* Musí to být tak, že několik kostelů spadne a pak se jim začne věnovat pozornost?
Věci se musí brát tak, jak jsou. Myslím, že nikoho moc nedojme, že spadla třeba věž ve Vidhosticích. Nezajímá to ani tamní lidi. Možná si toho všimnou, ale to je vše. Kdyby je to zajímalo, tak ten stav teď není tak zoufalý. A jsme u onoho "zdevastovaného člověka". Kdyby se toto stalo na Moravě, do čtrnácti dnů mají věž vystavěnou znovu. A nebudou na nikoho čekat.
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 30. 5. 2006
Pro Listář vybral mh
Foto převzato z www.biskupstvi-ltm.cz)
Související články:
Prodáme chátrající kostely, uvažuje plzeňské biskupství
Kostely chátrají, na opravy chybí peníze
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
