Kardinál Špidlík: Na silvestra bývala tombola
14. 1. 2006 Radek Gális
Kardinál Tomáš Špidlík, světoznámý uznávaný odborník na východní spiritualitu, který už pětapadesát let působí v Římě, prožil náročný rok. Když na jaře zemřel Jan Pavel II., Tomáš Špidlík promlouval za zavřenými dveřmi ke všem kardinálům, kteří nového papeže volili.
V létě navštívil kardinál Špidlík vlast, na podzim vážně onemocněl. Nyní už je z nemocnice doma. "Jistě už nemám před sebou mnoho času," říká šestaosmdesátiletý rodák z moravských Boskovic.
* * *
Týden před Štědrým dnem, 17. prosince, máte narozeniny. Jak jste oslavil ty své letošní, šestaosmdesáté?
Oslavil jsem je doma mezi přáteli. Jsem rád, že jsem se už vrátil z nemocnice domů. Asi vás zajímá, jak se to stalo, že jsem se dostal na kliniku. Měl jsem velmi pěkné ekumenické setkání se srbským patriarchou při svěcení nového pravoslavného kostela v Lublani. Liturgie trvala čtyři a půl hodiny. Stál jsem, ale moje nohy to nevydržely. Vznikla z toho nebezpečná trombóza, ale už prý jsem mimo nebezpečí, takže zase mohu pracovat.
Zato v loňském roce se u příležitosti vašich 85. narozenin konala velká sláva, že?
Svou pětaosmdesátku jsem před rokem oslavil důstojněji, než jsem si dovedl představit. V kapli Redemptoris Mater ve Vatikánu jsem 17. prosince sloužil mši spolu s dvěma kardinály, pěti biskupy a dvěma řadami kněží. Ke konci mše se četl list, který mi poslal Svatý otec. Udělal mi nesmírnou radost tím, že schválil můj osobní postoj ve studiu a propagaci východní spirituality, i že je pro Evropu důležité "dýchat dvěma stranami plic". Po mši jsme se sešli v salonku pod kaplí, kde mně český vyslanec u italské vlády předal stříbrnou medaili jako ocenění České republiky. Přidal i pěkný osobní list prezidenta Klause a ministra zahraničí Svobody.
Vzpomínáte, jak jste jako malý kluk slavil narozeniny v rodných Boskovicích?
U nás se okázale slavívaly jmeniny. Na mne ten den kamarádi pokřikovali: "Tomáš, to máš tak, to máš fuk, to máš jedno..." Já jsem se z mé strany chlubíval: "Však je se mnou Tomáš Masaryk a Tomáš Baťa." To všechno jsou ovšem staré zašlé časy.
Kde jste trávil letošní Vánoce?
Doma mezi nejbližšími přáteli.
Loňské vánoční svátky jste ještě prožíval v v blízkosti papeže Jana Pavla II...
Ano, slavil jsem je se Svatým otcem při půlnoční mši v bazilice svatého Petra ve Vatikánu. Byla naplněna poutníky z celého světa do posledního místečka. V poledne jsem pak stál vedle Svatého otce, když dával požehnání světu - Urbi et orbi -a pronesl kratičké vánoční přání v 72 jazycích. Obdivoval jsem ho, jak se statečně držel. Svatý otec často zdůrazňoval, že lidský život má smysl ve všech svých fázích, a že se člověk nesmí hodnotit jenom podle schopnosti produkovat. Svým příkladem to učil a ukazoval celému současnému světu, ve kterém se nedostává místa starým lidem nebo dětem.
Ohlížíte se za uplynulým rokem? Co vám z něj nejvíc utkvělo v
paměti?
Měl jsem čest kázat kardinálům v konkláve před zvolením papeže. Když jsem se to dozvěděl, komentoval jsem to těmito slovy: Bude to něco opačného, než to, co se děje v našich kostelech. Tam muži čekají venku, až skončí kázání, aby mohli vejít dovnitř. V konkláve se to usnadní tím, že se po kázání pošle ven kazatel. Ale nečekal jsem venku dlouho. Však víte, že volba nového papeže byla velmi rychlá.
V období vánočních svátků jsme vzpomínali první výročí tragédie v jihovýchodní Asii, při které zahynulo čtvrt milionu lidí. Myslíte, že bychom si z této události měli vzít nějaké ponaučení?
Smrt a pohromy nejsou trest, který Bůh lidem ukládá. Je to přirozený důsledek hříchu. Člověk, který v duši odepře vládu Boží nad sebou, ztrácí svou vlastní vládu nad tělem a světem, který si buduje. K dnešnímu "technickému pokolení" by to mělo mluvit jasně.
Letos jste přijel na pár dní do České republiky. Už víte, kdy se sem znovu vypravíte v nadcházejícím roce?
Není mně divné, že jsem na starou vlast nezapomněl, ale divím se tomu, že je ještě mnoho lidí, kteří se hlásí ke mně. Mám už vícero pozvání na příště, ale to bude záviset na mé zdatnosti. Mám nemocné nohy, takže cestování nesmím přehánět.
Skončil další kalendářní rok. Co obvykle, pokud jste ovšem zdravý, na Nový rok děláte?
Nový rok si vždy rád rezervuji pro své přátele, se kterými žiji v domě. Pro své spolubratry a umělce, kteří bydlí u nás v římském Centru Aletti.
Již pětašedesát let jste členem řádu Tovaryšstva Ježíšova, tedy jezuitů. Jak jste prožívali Silvestr se spolubratry v jezuitském řádu?
U jezuitů ti, kdo zůstávali doma, hrávali tombolu. Míval jsem to štěstí, že jsem vícekrát vyhrál hřebínek, když už mně vypadaly vlasy.
Jezuité často cestují nebo tráví velkou část života v zahraničí. Když jste byl na Silvestra v cizině nebo na cestách, kde a jak jste prožíval přelom roku?
Býval jsem obyčejně v mezinárodních domech. Je to pěkné, když se každý pokusí zazpívat nějakou koledu ze svého kraje. Pamatuji se, jak jsem jednou v Holandsku ze starých kusů železa sestavil javánský hudební nástroj, doprovázel jsem jejich zpěv, a oni mne za to převlékli do jejich kroje.
Je pro vás letošní konec roku a začátek toho nového něčím neobvyklý?
Letos se musím docela vážně zamyslit. Jistě už nemám před sebou mnoho času. Přemýšlím, jak vše uspořádat, abych ho dobře využil. Bude dobře, když začnu dávat do pořádku své rukopisy, abych si uvědomil, co z toho materiálu by se ještě dalo dokončit a publikovat.
Na čem teď pracujete? Chystáte nějakou novou knihu? A budete pokračovat ve svých pravidelných promluvách do vatikánského rozhlasu?
Nad touto otázkou se usmívávám. Měl jsem v mladosti vedle sebe jednoho brusiče české mluvy. Ten hned vykřikl: "Na čem pracujete? Na židli! Ale o čem?" O čem musím přemýšlet, jsem vám už pověděl. A vatikánský rozhlas už táhnu přes padesát let. Dokud o to ještě stojí vícero lidí, pokračuji. A když se tomu někdo diví, tak přidávám: Vaše rádio má jistě knoflík, kterým se dá zavřít to, co se vám nelíbí.
Vzpomínáte a ohlížíte se za tím, co bylo? Vybavují se vám nějaké určité události?
V mém věku se už snadno vybavuje celá minulost docela konkrétně. Je to snad předzvěst blízké smrti? Posuďte vy! Říkám, že můžu umřít dneska nebo zítra, vždyť už mám osmdesát šest let. Ale hlavní je dožít se devadesátky. A víte proč? Protože podle statistiky po devadesátce umírá velice málo lidí.
KARDINÁL TOMÁŠ ŠPIDLÍK (86)
Narodil se 17. prosince 1919 v Boskovicích v rodině ševce. V roce 1940 vstoupil do jezuitského řádu. Vystudoval teologii v holandském Maastrichtu, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze. V letech 1951-1989 byl spirituálem v české koleji Nepomucenum v Římě, od roku 1954 vyučuje východní teologii na Orientálním ústavu a Gregoriánské univerzitě v Římě. 28. 9. 2003 oznámil papež Jan Pavel II. jeho jmenování kardinálem. Je autorem mnoha knih a publikací o východní spiritualitě a ikonách, například Spiritualita křesťanského východu, Ruská idea, O míru srdce, Ve službě slova, dětské knihy Profesor Ulipispirus a jiné pohádky. Je také spoluautorem autobiografické knihy rozhovorů Duše poutníka. Obdržel mnoho čestných doktorátů a vyznamenání, v roce 1998 dostal od prezidenta Václava Havla Řád T. G. Masaryka. Žije v Římě.
(Převzato z Českobudějovických listů ze dne 31. 12.
2005
Pro Listář vybral mgr
Foto převzato z www.jesuit.cz)
