Několik poznámek Arcibiskupství pražského k probíhající diskusi s redakcí časopisu Te Deum.
26. 4. 2006 Zuzana Ujhelyiová
K probíhající diskusi o časopise Te Deum uvádíme několik závažných textů učitelského úřadu, které se týkají rozpuštěného "Kněžského bratrstva sv. Pia X.", exkomunikovaného Mons. M. Lefebvra a těch, kdo s nimi spolupracují. Texty jsou citovány z oficiální řady Enchiridion Vaticanum /EV/.
I. Rozpuštění "Kněžského bratrstva sv. Pia X.". Sdělení
kardinálské komise arcibiskupovi Lefebvrovi ze dne 6.5.1975:
Komise kardinálů předala Svatému otci souhrn jednomyslných rozhodnutí, "aby on sám mohl formulovat rozhodnutí. S plným schválením Jeho Svatosti Vám sdělujeme následující rozhodnutí:
1. Bude zaslán dopis Mons. Mamie, přiznávající mu právo odvolat schválení daná jeho předchůdcem Bratrstvu a jeho stanovám" (...)
2. Když bude Bratrstvo rozpuštěné a nebude už mít právní oporu, jeho založení a zvláště seminář v Econe ztrácejí ipso facto právo existovat. /EV S1, 564/.
II. Dopis státního sekretáře Vatikánu kardinála Villota z 27.10.1975 předsedům
biskupských konferencí o rozpuštění Bratrstva.
V něm se líčí historie a pak se o Bratrstvu říká: "Velmi brzy bylo zřejmé, že zodpovědní odmítali jakoukoliv kontrolu legitimní autority, byli hluší k výzvám a setrvávali v opozici ke všemu podle své linie: v systematické opozici k II. vatikánskému koncilu a k pokoncilní reformě. Bylo nepřijatelné, aby kandidáti kněžství byli formování v odporu vůči živé církvi, k papeži, ke kněžím s nimiž byli povoláni spolupracovat (...) Po zvážení závažnosti věci (...) Svatý otec ustanovil komisi kardinálů (...) Je tedy nyní jasné, že "Kněžské bratrstvo sv. Pia X." přestalo existovat, že ti, kteří se k němu ještě hlásí, nemohou si z mnoha důvodů dělat nárok a unikat z jurisdikce diecézních biskupů, a nakonec samotní ordináři jsou důrazně vyzváni, aby nedovolovali inkardinaci ve svých diecézích těm mladým lidem, kteří by prohlašovali, že se zavazují ke službě v Bratrstvu." /EV S1, 585 atd./
III. Svatý otec Pavel VI. píše Mons. Lefebvrovi dvě napomenutí:dne
29.6.1975, v němž ho vyzývá, aby se podrobil a poslechl. Žádá od něj
"ve jménu oddanosti k nástupci Petrovu, kterou projevujete ve svém
dopise z 31.5. (...) veřejné gesto podrobení se (...)". V dopise z
8.9.1975 Svatý otec píše: "Od 29.6. denně čekám na určitý signál,
který by vyjadřoval podrobení se Kristovu zástupci, nebo lépe Vaše přilnutí
a víru bez výhrad. Dosud nepřišlo nic. Již je čas, abyste se jasně
vyslovil. Nebudeme se ohlížet na námahu a zveřejníme naše snahy. Nemůžeme
už dál otálet a musíme to udělat, jestliže ihned neprohlásíte své
plné podrobení se. Proste Ducha svatého (...) ať Vám pomůže vrátit
se na cestu plného společenství s církví a s nástupcem Petrovým…"
/EV S1, 568 ad./
IV. Prefekt Kongregace pro biskupy kardinál Gantin posílá dne 17.6.1988
Mons. Lefebvrovi kanonické napomenutí, aby nesvětil biskupy, a připomíná,
že jinak upadne do exkomunikace, že bude vyloučen z církve, podle can.
1382. /EV 11/776 ad./. Dne 1.7.1988 vyhlašuje tuto exkomunikaci Mons.
Lefebvra a jím vysvěcených biskupů a mluví o jeho schizmatickém jednání.
Zároveň "jsou napomínáni kněží a věřící, aby se nepřipojovali
ke schizmatu Mons. Lefebvra, protože by upadli ipso facto do nejtěžšího
trestu exkomunikace." /EV 11, 1196/.
V/ Dne 2.7.1988 vydává Jan Pavel II. apoštolský list "Ecclesia Dei
adflicta" /Boží církev s velkou bolestí/, uveřejněný také v příloze
ACAP 5/99, z něhož vyjímáme:
1. "Boží církev s velkou bolestí přijala zprávu o nelegitimním biskupském svěcení, které vykonal arcibiskup Marcel Lefebvre dne 30.7.1988. Všechny pokusy, které byly během let udělány k zajištění spojení kněžského bratrstva sv. Pia X., založeného Mons. Lefebvrem, s církví, byly marné. Všechny intenzivní pokusy, o které se v minulých měsících pokusil Apoštolský stolec a kterými projevil trpělivost a porozumění až na hranici možností, byly k ničemu."
3. "Tento samotný čin znamená neposlušnost vůči Svatému otci v závažném a pro jednotu církve hlavním bodě, jakým je biskupské svěcení, skrze které se svátostně zachovává apoštolská posloupnost. Proto tato neposlušnost – která obsahuje pravé odmítnuté římské hodnosti primase – je schizmatickým skutkem. Tím, že vykonal tento čin navzdory veřejnému upozornění prefekta Kongregace pro biskupy ze dne 17.6., Mons. Lefebvre a kněží Bernard Fellay, Bernard Tissier de Mallerais, Richard Williamson a Alfonso de Galarreta propadli závažnému trestu exkomunikace ustanoveného církevní autoritou."
4. "Kořen tohoto schismatického aktu je možné najít v nedokonalém a kontradikčním pojetí tradice (...) Nikdo nemůže být věrný tradici, jestliže rozbíjí církevní pouto s tím, kterému sám Kristus v osobě apoštola Petra svěřil službu jednoty své církve."
5. "Maje na zřeteli tento špatný skutek, cítíme povinnost připomenout všem věřícím některé aspekty, které tento smutný fakt zvláště doprovázejí:
a) Úspěch, který v poslední době mělo hnutí podporované Mons. Lefebvrem, může a má být pro všechny věřící důvodem k upřímnému a hlubokému zamyšlení nad vlastní věrností k církevní tradici věrně předávané církevním učitelským úřadem řádným nebo mimořádným, zvláště pak k té, která je předávána ekumenickým cařihradským a II. vatikánským koncilem. Z tohoto zamyšlení máme všichni vyvodit nové a účinné přesvědčení o nutnosti rozšiřovat a upevňovat tuto věrnost a úplně odmítnout libovolný a neoprávněný vyklad doktríny, liturgie a autority.
c) Za současných okolností se chceme slavnostně a horlivě, otcovsky a bratrsky, obrátit na všechny ty, kteří dosud byli spojeni různými způsoby s činností arcibiskupa Lefebvra, aby splnili vážnou povinnost zůstat spojeni s Kristovým vikářem v jednotě katolické církve a přestali podporovat jakoukoli formou tento zavrženíhodný způsob jednání. Všichni mají vědět, že formální připojení se k schizmatu je vážnou urážkou Boha a nese s sebou exkomunikaci ustanovenou církevním zákonem."/EV 11/1197 ad./.
VI/ Lefebvristé přečasto tvrdí, že mají v úctě papeže, ale že jsou
věrní tradici. I o nich platí to, co - jak výše sub V - napsal Jan
Pavel II. o Lefebvrovi: "Nelze zůstat věrný tradici a při tom rozbíjet
církevní pouto s tím, kterému sám Kristus v osobě apoštola Petra svěřil
službu jednoty své církve." /EV 11/1200/.
(Převzato ze zpráv TS ČBK ze dne 24. 4. 2006
Pro Listář vybral mgr
(Copyright © 1999-2000 TS ČBK & Altair Software Production 2000)
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
