Havel proti teletníku
Polemika bývalého prezidenta o rodině vede proti stabilitě naší společnosti
6. 4. 2006 Emanuel Mandler
V diskusi se zákonem o registrovaném partnerství
publikoval Václav Havel pozoruhodnou ideologii o "normálním",
heterosexuálním manželství. Havel vytýká Václavu Klausovi a Miloslavu
Kalouskovi, že pojímají heterosexuální manželství materiálně, družstevně,
bez špetky spirituality. Jako teletník, v němž se připouštějí býci
ke kravám, aby byla telata. Václav Havel si zřejmě neuvědomil, že
vyzval k souboji samu přírodu. Savce (zůstaňme u nich, patříme mezi ně)
vytvořila příroda heterosexuálně. Mají-li přežít, musí být základem
jejich existence spojení s partnerem opačného pohlaví. U lidí to platí
od věků také.
Pravda, dvoučlenná monogamní rodina je typická křesťanská forma a existují i jiné formy heterosexuální rodiny; vždy existovalo a i dnes existuje mnohoženství.
Proti tomu si ani neumíme představit početnější manželství složené z příslušníků téhož pohlaví.
Pojímáme-li velkou říši savců bez člověka, pak zjišťujeme, že každý druh usiluje především o přežití, a to "materiálně", to znamená, že jakýkoli jeho jednotlivec se snaží o spojení s jedincem opačného pohlaví na základě instinktu, o čemkoli spirituálním nemá ani tuchu.
U lidí je to jinak. Do "materiálně" pojímaného heterosexuálního manželství vneslo křesťanství závažný prvek posvátnosti, a to na základě lásky, která je od Boha a "duchovně" spojuje nejen muže a ženu, ale i děti, tedy celou rodinu navzájem. Tak se monogamní rodina stala jedním z pilířů evropské a později euroamerické legality a civilizace. Havlova polemika o tom, proč by měla, či neměla rodina mít výhody, proč by měla, či neměla být privilegovaná, je z toho hlediska málo pochopitelná. Jestliže až dosud u nás kromě monogamní rodiny jiný svazek muže a ženy ve společnosti neexistoval, nemohla mít monogamie privilegia, protože nebylo ničeho, proti čemu by měla být zvýhodněna.
Postupující degradace naší civilizace však kráčí ruku v ruce se znehodnocováním monogamní rodiny. Jde to těžko dokázat; nejsamozřejmější věci se těžko dokazují. Ale o jistých příznacích lze hovořit. Tak jistá forma demokracie, ke které jsme i u nás přešli schválením registrovaného partnerství, považuje lidi postižené sexuální odchylkou za menšinu osob "jinak" sexuálně orientovaných. To zní tak, jako by si každý vybíral, zda chce být homosexuální, nebo ne. Ale od přírody je "sexuální orientace" jediná (heterosexuální) a v jejím rámci existují skutečné, kupříkladu národnostní nebo náboženské menšiny. Fiktivní menšinou lidí sexuálně odchylných se pojem menšina, v demokracii tak důležitý, znejasňuje.
A ještě jeden příznak. Sekularizovaná ("státní") monogamie se liší od manželství církevního, ale je na křesťanském pojetí založena. Tím, jak se společnost (nejen naše) stává stále ateističtější, odlesk posvátnosti z rodiny slábne. Ale stále ještě požívá úcty a je nás hodně, "kteří věříme, že rodina je v naší společnosti základní, jediná a bezkonkurenční" (Václav Klaus). Jistěže chápeme, že na rodinu působí rychlé změny ve způsobu života a zrovnoprávňování žen v zaměstnání (ženy mají první a často jediné dítě mnohem později než dříve), zejména pak časté soužití ženy a muže bez uzavření manželství. Logické je, že tím spíš je zapotřebí rodinu jako základ společnosti podporovat.
Zdá se, jako by tyto vývody směřovaly k závěru, že polemika Václava Havla tím, jak je orientována proti přírodě, vede rovněž proti stabilitě naší civilizace a české společnosti. Jistě, to není zdání, tak tomu opravdu je.
***
O autorovi: EMANUEL MANDLER, autor je historik
(Převzato z monitoringu médií TS ČBK ze dne 31. 3. 2006
Pro Listář vybral mgr
Foto převzato z www.jedinak.cz)
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
