16. 11. 2006 Jan Drápela
Je to zvláštní: Všichni jsme za normalizace věděli, že tehdejší seriály jsou lživé, že jsou to jen pohádky, které mají se skutečností shodný jen líbivý povrch, ale přesto jsme se mnozí na ně dívali rádi. Člověk si mohl říkat: Vždyť ono to není tak špatné, jak to prožívám. Asi se ve své životní zkušenosti pletu, asi jsem výjimka. Tady přece vidím, že se tu přece jen dá žít. Tak se normalizační propagandě dařilo nahrazovat skutečný obraz tehdejší přítomnosti obrazem falešným.
Tehdy jsem nemohl tušit, že magická moc normalizačních seriálů sahá mnohem dál. Jsou živé i dnes; dnes se jimi ovšem nekamufluje přítomnost, tentokrát se jimi vytváří falešný obraz minulosti. Vidíme z nich, že za komunistů to přece byla idyla a ve srovnání s ní je dnešní život tak komplikovaný a obtížný… Co na tom, že dnešní realitu porovnáváme s vylhanou pohádkou - kdo si to dnes uvědomí? Nastupující generace rozhodně ne.
Odsud vede úvaha k uvědomění si, že ony seriály jsou jen špičkou ledovce. Všechno totiž, co bylo v příslovečných čtyřiceti letech publikováno, bylo jen tím, co se může říkat, nikoli tím, co je prostě pravda, jak to bylo fakticky. Tímto deformujícím morem, malomocenstvím je nakaženo všechno, co bylo publikováno za komunistů - tak dokonale fungovala cenzura i autocenzura. To si musíme uvědomit co nejdřív a rozhodně se postavit hypnotické moci takto ideologicky deformovaných textů, filmů, zkrátka vší té (dez)informační produkce.
O to víc si musíme cenit toho, co (bohužel příliš pomalu, ale naštěstí samozřejmě) přichází: publikací, které už nevznikají pod žádným ideologickým tlakem, a nekřiví tedy nijak obraz skutečnosti, jenž zprostředkovávají. Díky za naději, že tyto práce odsunou komunistickou rakovinou nakažené výplody do propadliště dějin.
(Převzato z www.sklenenykostel.net
Pro Listář vybral mh)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
