8. 9. 2006 Josef Koláček
Nikdo nepřijímá rady, ale všichni jsou ochotni přijímat peníze. Pak není pochyby, že peníze platí víc než rady.
Snad denně se setkáte s člověkem, který neví kudy kam, o koho by se opřel, kdo by mu poradil, protože dnes je těžké najít upřímného a moudrého rádce, zvláště když moudrost není v módě. Ještě tak se najde daňový poradce nebo vládní či presidentský poradce a ti mají nechvalnou pověst a nadto si dávají pořádně zaplatit. Tu jsem narazil na věty slavného anglického spisovatele, který žil v Dublinu, Jonathana Swifta, autora Gulliverových cest. Rád totiž - ačkoliv byl anglikánským pastorem - kořenil své spisy trochou vybrané ironie, parodie nebo polemiky. Jeho postřeh by mohl být mottem mnoha našich zážitků. Není zrovna řídký případ, že někdo na oko žádá, co by měl dělat v nějaké spletité situaci, chce se důkladně informovat, ale nakonec skončí u mnohem bezpečnější a konkrétnější žádosti o peníze. Takový pokořující obrat pak v naší době protrhává vztahy mezi osobami a s brutální bezprostředností končí v drsném realismu. Jistě chtít dávat dobré rady s dobrým úmyslem, je dost bláhové a marné úsilí. Na to naráží ve svých Maximách (1665) proslulý spisovatel moralista La Rochefoucauld (1613-1680), když sarkasticky poznamenává: "Staří rádi dávají dobré rady, aby se utěšovali, že nemohou dávat špatný příklad."
Avšak nedostatek či vymizení opravdových moudrých, mistrů, osobností, v jejichž blízkosti se každý cítí dobře a rád jim naslouchá, je cosi tíživého jako ony úděsné "černé díry" ve vesmíru. Říkal to už prorok Izaiáš: Dívám se a nikde nikdo, žádný rádce mezi nimi. Zeptal bych se jich na odpovědi. Hle, všichni jsou ničemnost pouhá, k ničemu nejsou jejich činy, jejich lité modly jsou jen vítr a nicota (Iz 41, 28-29). (Tato slova byla napsána v 8. století před Kristem. Zdají-li se vám jako přesný popis poměrů v České republice, pak to není pouhá náhoda.)
Kóma a probuzení, drtivá úzkost a zázrak. A uprostřed je zázrak života, dítě narozené během hlubokého kómatu matky pomocí císařského řezu. Mariangela, jednadvacetiletá matka z Catanie, jejíž život visel v oné tajemné temnotě bezvědomí mezi životem a smrtí porodila úchvatnou dcerušku Sofii Benedettu, a nyní se probudila. Naděje dostal neočekávaný vítr do plachet, sami lékaři prohlašují, že "je to mimořádná událost, naprosto neočekávaný vývoj. Pětapadesátiletý otec Mariangely se nestydí za slzy v očích, když mluví o druhém zázraku, za který se tolik modlili, všichni příbuzní, přátelé i neznámí občané Catanie. Doufá, že si brzo přiveze domů nejen vnučku nýbrž i dceru.
Americký deník Washington Post ze 24. července 2005 přinesl historii Sarah, které se probudila z komatu po 20 letech. Je to rekord nebo zázrak. Ale právě těm, kteří nevěří v zázraky historie našich dnů předkládá jako problém údaj, fakta, aby pochopili něco z onoho tajemného "zastaveného času" hlubokého kómatu, který je mlčením, ano, ale mlčením osoby, která žije.
I na protipólu života je rušno, až příliš rušno.
Nebyla to pravda: metoda vyvinutá známým americkým biologem Robertem Lanzou z Advanced Cell Technology, jak obdržet kmenové buňky z embrya, aniž by se zničilo, byl žvást - lež jako věž! Ne sice na úrovni podvodného klonování Korejce Hwang Woo Suka, které lze přirovnat k pokusu onoho českého vykuka, který chtěl prodat cizincům Karlštejn, ale je to zcela jistě mezinárodní ostuda, velmi trapná pro vědecké společenství. Při čtení článku v časopisu Nature bylo jasné, že embrya jsou rozkládána buňka po buňce, dismanteld cell by cell, avšak Lanza v interwiev dával na vědomí, že jeho technika překonává etický problém přežití embrya.
To mělo ohromný ohlas v hromadných sdělovacích prostředcích. Pak ale přišla studená sprcha a příslušná oprava v časopisu Nature. Byli jsme tak nuceni vzít na vědomí, že šlo zase jednou o falešnou ne-li podvodnou zprávu z oblasti biotechnologického bádání . Mnoho vědců si dnes už otevřeně stěžuje na ekonomické tlaky na badatele, kteří jsou nuceni trochu "kolorovat" dosažené výsledky (tvrdí to prof. Giulio Cossu z milánského San Raffaele), aby dostali fondy. Je potěšitelné že se tyto nekalé praktiky konečně dostanou do velkých deníků a televize a že jsou přiznány přímo vědci. Dosud konkrétní vztahy mezi nesmírnými ekonomickými zájmy ve hře a instituty bádání byly vědomě drženy ve stínu. Dávala se přednost nabízet veřejnosti romantický obraz hrdinské a nezištné vědy, která jedná pouze pro dobro člověka. Biotechnologie otevřely trh v nové oblasti hospodářských výbojů, novou frontu, která vyžaduje jistou dávku podnikatelské i vědecké bezohlednosti. Aby se dostaly kýžené (a nesmírné) finanční obnosy ve tvrdé konkurenci je třeba ohromovat veřejné mínění, vydávat prohlášení upoutávající pozornost, naznačovat či sugestivně líčit utopistické scénáře o odstranění nemocí, nedokonalostí ba dokonce smrti.
Tímto způsobem se však roztočil pekelný mechanismus, který se sám živí a nadále vyrábí nebezpečné podvody a lži. Všeobecná očekávání vzrostla takovou měrou, že vytvářejí fideistickou a hluboce protivědeckou atmosféru kolem jakékoliv zprávy pocházející ze světa vědy. Ty jsou totiž přijímány a šířeny bez nutného ověřování.
Aby se tato očekávání, stále více a stále úděsněji se podobající dravým povodním omezila nebo svedla do únosných břehů, je zapotřebí odvážných lidí, kteří jsou s to pravdivě informovat, i když budou zahrnováni nadávkami ze zpátečnictví, omezenosti, nemodernosti, Tedy dělat informaci proti proudu, proti totalitarismu "politicky korektního" názoru, a obnovit platnost prostých pravd. Například, že dosud bádání o kmenových embryonálních buňkách nemělo terapeutické výsledky nebo že se v krátké době budou moci léčit degenerativní choroby, jak se to dálo ve volební kampani před referendem proti zákonu 40 v Itálii, že to jsou pouhé iluze. Nebo když se začne ohlušující kampaň ohledně zákazu terapeutického klonování, mělo by se aspoň připomenout, že se to nikdy dosud nějakému vědci nepodařilo. Nebo ještě - že je nemožné, aby pilulka RU486 učinila umělý potrat bezbolestným, když na všech protokolech se potvrzuje, že přitom ženy trpí více než při chirurgické metodě.
Vědecký přístup k problémům se totiž vyznačuje také opatrností a schopností kritiky ba dokonce čestného přiznání vlastních mezí.
Má tedy hodně pravdy Jonathan Swift: Nikdo nepřijímá rady - i vědci- ale všichni jsou ochotni přijímat peníze - i vědci. Není tedy pochyby, že peníze platí a rozhodují víc než dobré rady či moudrost.
(Převzato z vysílání Radia Vaticana ze dne 3. 9. 2006
Pro Listář vybral mh
Foto J. Koláčka převzato z www.radiovaticana.cz)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
