23. 2. 2006 Miroslav G. Richter
Nadace (universitates bonorum) se jako právnické osoby objevují až za křesťanských císařů. Do té doby byly různé dobročinné účely dárců realizovány zpravidla tak, že dárce svěřil majetek nějaké křesťanské korporaci, přičemž s darováním spojil určité podmínky, zejména, jak s výtěžkem z majetku naložit, a komu prokázat dobročinnost. Tomuto nadačnímu titulu se říkalo "fiduciární nadace". Kromě uvedeného způsobu, existoval také účelový nadační princip zvaný "donatio sub modo".
Jako samostatné organizačně právní jednotky vznikly církevní nadace až ve 4. století po Kr. Jejich účel směl být pouze náboženský a humanitní (pia causa). Nadace byly podrobeny církevnímu dozoru. Zřizovaly se sepsáním nadační listiny, kterou schvaloval příslušný biskup. Nadační správa byla pod biskupovým dohledem. Okamžikem schválení nadace, tato nabývala právní subjektivitu. Ve formě nadací byly zřizovány různé nemocnice, útulky, chudobince, sirotčince, starobince, ústavy pro výchovu dětí, pro pohoštění pocestných apod. Formou nadací byly však rovněž zřizovány a spravovány i křesťanské stavby (chrámy, kostely, kaple, kláštery a jiná místa pro konání bohoslužeb). Nadace měly na rozdíl od zmiňovaných korporací plnou dědickou způsobilost a požívaly i další četné výhody.
Charitativní systém, a jeho církevněprávní komplexní formace, přispíval také ke zvýšení přitažlivosti křesťanství; ten byl nezřídka jedinou nadějí a skutečnou sociální záchranou pro nejubožejší a nejslabší. Na čele místních církví stáli povětšinou lidé velkoryse dobročinní. Tzv. "křesťanská služba lásky" (charitas), prokazovaná zejména sociálně a zdravotně potřebným údům církve, byla tím důležitější, čím více nastával hospodářský pokles v říši.
Ze židovství pronikl do křesťanské církevní etiky, jejího pojetí dobrovolnosti a života křesťanských církevních obcí vůbec, prvek "záslužnictví". Ten vyvěral ze staré židovské ideje, že spáchané křivdy lze vyvážit almužnou. Toto dobročinné záslužnictví brzy překračovalo úzké hranice vlastního církevního společenství a projevovalo se v širokém měřítku, zejména při živelných pohromách nebo epidemiích.
(Úryvek z práce M. G. Richtera "Středoevropské křesťanství, Slované a cyrilometodějské mise")
DISKUSE
Pokud chcete reagovat na tento článek, můžete tak učinit zde.
