2. 8. 2006 Luděk Navara
Kněz vzpomíná, jak se klášter v Králíkách v 50. letech změnil na
vězení
Králíky - Před šestapadesáti lety trávil léto kněz Jan Zemánek v klášteře s poutním kostelem v Králíkách na východě Čech. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby tam nebyl jako vězeň.
"Čtrnáctého dubna 1950 nás tam v noci odvezli přímo z bohosloveckého semináře. Bylo nás 250, takže jsme se tam museli mačkat," vzpomíná nyní jedenaosmdesátiletý Zemánek. Tehdy pro něj začalo pronásledování komunistickým režimem. Celý klášter se proměnil v podivné vězení pro kněží přísně střežené komunistickou bezpečností.
V pátek se do Králík vrátil, aby ve zdejším Muzeu čs. opevnění spoluzahájil výstavu o komunistické perzekuci "Lidé proti lidem" a také se podíval na místo svého věznění. Nebylo zdaleka jediné. Během devíti let strávených za ostnatým drátem vystřídal i věznice, jako jsou Mírov či Valdice. Tam to bylo ještě horší. "Ale Králíky - to byla moje první zkušenost. Vůbec jsme netušili, že se něco takového může stát. Do našeho semináře se tajní policisté dostali v noci paklíči. Byl to otřes. V první chvíli jsme nevěděli, jestli neskončíme na Sibiři," vzpomíná kněz.
Králický klášter se změnil v jeden z takzvaných centralizačních klášterů, v nichž byli soustředěni kněží z celé země. Bylo jich dva a půl tisíce. Základní podmínkou byla izolace. Šlo totiž o to, aby kněží byli pod dohledem a nemohli působit na lidi. "Vše se samozřejmě odehrálo bez soudu. Jen se objevily články v novinách, že jsme měli vysílačky a zbraně. A to byl pro příbuzné šok. Ani blízcí nechápali, že je to všechno inscenace," vzpomíná Zemánek.
V klášteře vládl tuhý režim. Pracovali jako nádeníci na poli, v dílnách... "Samozřejmě, že vzpomínky se vracejí, ale nemám na ně čas. A ani jsem se tím nechtěl zabývat. Co se stalo mně, byla maličkost, jiní byli odsouzeni k smrti. Nenosím v sobě žádnou hořkost," vysvětluje kněz, který dnes žije v Tasovicích nedaleko Znojma.
Na výstavě, kterou spoluotvíral, byly poprvé uveřejněny dosud prakticky neznámé dopisy vězněných kněží, které podvodně získávala tajná policie (StB). Dozorci, kteří měli důvěru kněží, jim slíbili dopisy vynést a poslat. Ve skutečnosti je předali StB. "Příchozí pošta byla zadržována, a tak nemohli uvěznění kněží zjistit, zda dopis došel," vysvětlil organizátor výstavy a ředitel muzea Richard Sicha. "Někteří byli na základě takto zjištěných kontaktů vězněni," připomíná Zemánek.
Sám Zemánek procestoval "na státní náklady" celou republiku. V Králíkách byl půl roku, potom ho odvezli k PTP, takzvaným černým baronům - tedy opět na nucené práce. Po několika letech na svobodě byl zase zatčen a v roce 1961 šel do vězení znovu. Obvinili ho, že chtěl obnovit církevní řády, které zde působily před únorem 1948. Dostal deset let. Z nich si odseděl čtyři a půl. "Za ostnatým drátem v různé podobě jsem strávil devět let. Vím, že někteří lidé, kteří zažili perzekuci, se s tím nemohou srovnat. Ale já si myslím, že to v sobě někdy nesou jako zbytečnou zátěž," dodává kněz.
(Převzato z monitoringu TS ČBK ze dne 31. 7. 2006
Pro Listář vybral mh)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
