Bez duchovní výměny není možný pokrok v ekumeně
22. 3. 2006 kap
Vídeň V ekumeně není bez prohloubené spirituální výměny
mezi konfesemi možný uspokojivý pokrok, zdůraznil vídeňský dogmatik
prof. Bertram Stubenrauch na ekumenickém pracovním setkání, které se
konalo ve Vídni v Domě kardinála Königa. Poukázal na to, že byl
doposud málo zohledňován vztah mezi učením a spiritualitou. Doslova
Stubenrauch řekl: „Zůstane-li tato souvislost nedostatečně osvětlena,
pak se duchovnímu životu křesťanek a křesťanů nedostane onoho významu,
který mu v ekumenickém procesu náleží.“ Byla tak nastolena otázka,
jak se teologicky vypořádat se skutečností, že v duchovním životě
existuje větší blízkost napříč konfesemi než uvnitř jednotlivých
vyznání.
Prof. Stubenrauch je přesvědčen, že právě „zbožní“, oddělení konfesně ale spojení duchovním poznáním, jsou zárodky, ze kterých může vyrůstat jedna církev a eucharistické společenství. Spiritualita zbožných je v každém případě pro křesťanství životně nezbytná. V následující panelové diskusi teolog řekl, že ekumena neporoste, pokud si lidé také osobně neporozumí. Proto podle něj mají velkou hodnotu osobní vztahy jak na úrovni společenství, tak na teologické úrovni. Co roste na lidské úrovni, to poroste i po teologické stránce. Se zřetelem na společnou spiritualitu církve obhajoval Stubenrauch přepracování modlitebních textů tak, aby se našla společná řeč.
Zřetelně se ale distancoval od jakékoliv „wellness spirituality“, která vyprázdní dogma a tradici tak, že zůstanou jen city a pocity a už se dál nejedná o pravé ekumenické a dialogické sbližování. Stubenrauch: „Tak hluboko klesnout nesmíme, abychom zaměnili spiritualitu s příjemnými pocity.“
Evangelický superintendant Horního Rakouska, Gerold Lehner, podal zprávu o trendech v evangelické církvi: „poklad večeře Páně je stále více odkrýván a slaven“. Také v evangelické církvi dochází ke snižování počtů bohoslužeb, které pozůstávají jen z kázání božího slova. Lehner řekl, že pociťuje otevřenou cestu a zdvíhající se mlhy v otázkách společného slavení eucharistie.
Ovšem cílem není jednoduše zarovnat podstatné rozdíly, zdůraznil
superintendant. Rozmanitost křesťanských církví a jejich tradic jsou stále
menším problémem, ve srovnání s obohacením, které si církve 
v
ekumenickém procesu vzájemně přinášejí. Každá církev má
vlastnosti, které druhé nemají, a společně tak patří do velké boží
zahrady. Cílem ekumenického procesu by mělo být udělat přes
eucharistickou pohostinnost krok k vzájemnému hlubšímu poznání a odlišnosti
využít k vzájemnému obohacení, a ne je zakoušet jako kameny úrazu.
Také biskupský vikář rumunské ortodoxní církve Nicolae Dura označil liturgii za centrální bod ekumenického růstu. Cíl by měl podle něj být, vkročit s liturgií do všedního dne a všední den chápat jako část liturgie. Jen tak může Kristus být skutečně přítomen v našem životě a liturgie přestává být „podívanou“. Za základní výzvu dnešní doby považuje Dura sekularismus resp. laicismus.
Diskuse byla vedena představenou Christine Gleixnerovou a zúčastnili se jí ještě předseda ekumenické rady církví a evangelický biskup Herwig Sturm a metropolita řecké ortodoxní církve v Rakousku, Michael Staikos. Zdůrazněno bylo přání pokroků v eucharistickém společenství. Jak zdůraznil Stubenrauch, vítají je především konfesně smíšená manželství. Existenci těchto manželských párů nemůžeme brát jen na vědomí, ale musíme ji i teologicky zohlednit, řekl Stubenrauch.
(Převzato z Getseman 2/2006.
Pro Listář vybral hm.
Foto převzato z www.radiomaria.at)
DISKUSE
Na tento článek můžete reagovat zde.
