Ani svatí nejsou ušetřeni dobrodružství
aneb pronásledování ještě po tisíci letech
12. 12. 2006 Ing. arch. Martin Tomešek
Není tomu tak dávno, co Česká televize vysílala dokument o pátrání po neznámém pokladu - exkluzívní detektivně špionážní kauzu 80. let v dokumentu Zory Cejnkové. Dokumentární film vysílala ČT 2 v neděli 8. října v rámci večera na téma "Jak se hledají poklady". Osobně jsem celý příběh prožíval více než napínavou detektivku, i když jsem věděl, o co se jedná a jak vše skončí.
Film "Hon na svatého Maura" je skvělá příprava na přednášku,
kterou chystá místní skupina České křesťanské akademie na sklářské
škole v úterý 12.12.2006. Všem, kteří tento film neviděli nabízím
útěchu a příležitost nápravy, kterou poskytuje Česká televize prostřednictvím
internetu. Na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10109585354-hon-na-svateho-maura/25580.html
lze shlédnout tento dokument, a dokonce mít možnost si scény nebo
detaily opakovaně vychutnat. Doufám, že tuto možnost budete mít k
dispozici ještě v době vydání tohoto článku při čtení těchto řádek!
Pro ty, kteří nemají možnost surfování na internetu, se pokusím problematiku dokumentu aspoň maličko přiblížit.
17. července 1984 kontaktoval americký obchodník Danny Douglas československý konzulát ve Vídni a nabídl tehdejší ČSSR částku 250.000 amerických dolarů, když mu umožní vyzvednout blíže nespecifikovaný památkový předmět a který bude následně moci vyvézt do zahraničí. Československý stát stejně o tomto předmětu neví a ani jej nepostrádá. Nic víc ale neprozradil.
Při dalších jednáních vyšlo najevo, že se jedná o vzácnou památku, ale jen tento obchodník jako jediný věděl, kde je ukryta. Byla rozehrána hra mezi ním a československými úřady o to, kdo ji získá.
Douglas netají, že svého času působil u americké vojenské policie. Přesto v letech 1984-1985 nepoznal a netušil, že v Československu jedná s kriminalisty, které považoval za pracovníky podniku zahraničního obchodu Artia, firmy zaměřené na obchodování čs. státu s uměleckými předměty a památkami. Z amerického velvyslanectví ve Vídni, které pokaždé kontaktoval, měl informace, že ho československá policie sleduje. Proto při jednáních v ČSSR nikdy nezůstával přes noc, neubytovával se v žádném hotelu a večer se pokaždé vracel do Vídně.
Kriminálka ustavila tým nazvaný Starožitnost, v jehož čele stanul tehdy major František Maryška, a začala sbírat informace. Začínala doslova od nuly. Výpovědi a vzpomínky tehdejších kriminalistů ve filmu dokáží zajisté zaujmout každého diváka. Nebojí se prozradit ani to, jak je tehdejší kunsthistorici, které při pátrání oslovovali, vypoklonkovali a bylo na nich vidět, že je měli za ještě větší pitomce, než za které lidé policajty považovali. Pátrali po něčem a nevěděli co to je, ani jak ta věc vypadá, jak je stará ba ani kde by se mohla tato věc nalézat.
Po mnoha jednáních se nakonec podařilo zjistit aspoň přibližnou velikost hledaného předmětu, že je dřevěný a velmi nepřesnou vzdálenost místa od Norimberku. Detektivové mezitím vytipovali z předválečných písemných podkladů 48 šlechtických rodů, které by připadali do úvahy vlastnit něco tak cenného.
Když pak Američan Douglas během dalších jednání ke smlouvě, v poslední fázi jednání, po upřesnění všech finančních a technických detailů smlouvy uvedl jako místo setkání pracovní skupiny pro vyzvednutí předmětu město Karlovy Vary, dostalo pátrání nový směr. Místem, kde měl být historický předmět ukryt byly západní Čechy. Kromě toho smluvním požadavkem, zajistit detektor kovu, poskytl Douglas další upřesnění představy o druhu záhadného předmětu.
Po konzultacích s tehdejší ředitelkou Uměleckoprůmyslového muzea v Praze PhDr. Dagmar Heydovou, dospěli kriminalisté k závěru, že se s největší pravděpodobností bude jednat o relikviář. V Soupise uměleckých památek českých, vydaném v r. 1932 a psaném německy, byl tento relikviář lokalizovaný v Betschau - Bečově.
A pak dostaly události rychlý spád. Aniž by cokoli sdělili Dannymu Douglasovi, prohledali kriminalisté prostřednictvím detektoru kovů důkladně celý hrad a relikviář, který Beaufortové před svým poválečným odsunem do Rakouska zakopali v kapli, byl nalezen pod prkennou podlahou.
Danny Douglas je zkušený americký obchodník a na dvě desetiletí staré události dnes už vzpomíná s úsměvem, byť trochu trpkým. Čekal by, že mu český stát aspoň poděkuje. Bez něj by totiž o relikviáři dodnes nikdo neměl tušení. Možná by mezitím došel zcela zkázy.
Režisérka Cejnková ve svém filmu naznačuje, že v pozadí akce mohl stát někdo tajemný, kdo měl zájem, aby se relikviář našel a aby mohl být utajeně zpeněžen. Mohl to být kdosi z tehdejších vysokých politických či vládních kruhů. Nasvědčoval by tomu fakt, že dnes nejsou v archivech MV ČR ani nikde jinde k nalezení žádné dokumenty týkající se honu na svatého Maura. Její detektivní příběh má skutečnou zápletku, napětí, trochu tajemna, možná i záhadného muže tahajícího za nitky, málem špionážní pozadí, happy-end ale především jej napsal sám život.
O dobrodružství restaurování relikviáře a dalších skutečnostech je možno se dozvědět na výše zmíněné přednášce.
(Napsáno podle filmu a internetových informací
Foto: Ivana Vonderková a Milan Zemina
Pro Listář vybral mgr)
* * *
Komentář k tomuto článku můžete napsat do knihy návštěv. Uveďte prosím název a datum článku, k němuž se vyjadřujete.
